Nástup do školky bez traumat
Už to brzy začne, od mateřských školek bude opět slyšet pláč, řev a možná i výbuch vzteku. Někdo odloží plačící dítě a raději rychle ujede, jiné maminky budou za dveřmi dlouho postávat a doufat, že se jejich děťátko v novém prostředí zabydlí co nejdříve, aby mohli bezstarostně vklouznout do pracovního procesu.
Dítě se jednoho dne vzbudí a vše je jinak: musí rychle vstát, snídat v autě a pak se najednou ocitne v neznámé budově, plné neznámých lidí a dětí. Nový prostor, nový režim, nové zvyky, barvy, hračky i jídla. Za mámou zaklapnou dveře a v dítěti zůstane malá dušička. Nevidí známou tvář, necítí máminu vůni, neslyší její známý sladký hlásek.
Celkem standardní situace v mnohých mateřských školách. Potkávám stále více rodičů, kteří to chtějí jinak. Jak na to? Co vše můžeme udělat pro to, aby nástup do školky nebyl pro dítě traumatizující?
Zásadní je samozřejmě už výběr školky. Je třeba se ptát na možnosti s předstihem ve školce samotné, nebo na zkušenosti známých či hledat recenze na internetu a sociálních sítích.
Co se dá dělat v běžných školkách:
- Zkuste si domluvit návštěvu/y před termínem nástupu (v červnu) a pobýt s dětmi v prostorách školky či na zahrádce. Vnímejte atmosféru a informujte se na zdejší zvyklosti. Ukažte dítěti prostor, hračky, povídejte si s nimi o denním programu, seznamte se s učitelkami.
- Zažádejte si o adaptaci a zůstaňte s dětmi ideálně tak dlouho, jak to budou vyžadovat: Jsou maminky, které sedí s dětmi ve třídě i pár týdnů, ačkoliv jsou tam jediné. Máte-li pocit, že žádáte něco nad rámec, tak vězte, že dnes již existují školky, které přítomnost rodiče v rámci adaptačního programu vyžadují!
- V průběhu prvních dní se dítěte ptejte, co by mu pomohlo, aby se do školky těšilo. Někdy pomůže kupa hraček, spoustu šatiček, auťáků a někdy nic než máma a táta.
- Zvažte možnost začít v prvních dnech a týdnech kratší pobytem na méně dní v týdnu a dobu dle možností postupně navyšovat. Zůstat ve školce od prvního dne 5 dní v týdnu od rána až do čtyř odpoledne bývá pro děti velmi náročné a může být velkým důvodem, proč tam nebudou chtít chodit.
- Doporučovala bych první půlrok nepracovat na plný úvazek. Raději bych se vzdala nového oblečení a bio jídla a jedla celou dobu jen chleba. Nepřeháním, nechat děti po spinkání ještě dlouho ve školce je smutné i pro paní učitelky, které vidí, jak to dítě bolí. Cestou může být i zapojit do procesu vyzvedávání ostatní členy rodiny. Vím, že každý nemáme babičky, ale co třeba tety, kamarádka nebo dokonce sourozenci? Vyzvedávat ze školky mohou děti od velmi nízkého věku. Myslím, že stačí aby bylo 6 let staré a může vyzvednout Vaše dítě :). Sama jsem nad tím kroutila hlavou, ale vlastně mi to přijde jako super nápad.
- Dejte dítěti čas. Dítě je tvor flexibilní, které se v novém prostředí časem zabydlí. Ale nebude to přes noc nebo po prvním týdnu.
- Sledujte a ptejte se, co se ve školce děje. Berte vážně, co vám dítě říká a reagujte, případně přijměte opatření. Pro moji holčičku jsou například všude noční můrou záchody. Stejně jak o tom psala Zdeňka Šíp Staňková z Děti jsou taky lidi (moc si jejích příspěvků vážím) jsem přesvědčena, že děti nejsou zvyklé chodit na záchod v doprovodu ostatních cizích dětí a už vůbec ne s cizí paní. Moje holčička se raději obslouží sama, i když to třeba není perfektní, ale cítí se dobře. I proto jsme v Prokopském údolí nově zrekonstruovali WC, na které možná průvodkyně nechá dítě jít i samotné.
Jak to chodí v komunitní školce Prokopských liščat?
- Rodiče jsou u nás vítáni a to už všichni víte J. Byla jsem na jaře nadšená, jakým způsobem rodiny pojaly naše setkání. Nikdo neodložil plačící dítě a neujel v mercedesu rychle pryč. Ba naopak, setkala se zde navzájem se podporující komunita, která se zde těšila ze společně stráveného času se svými dětmi, které byly šťastné. Tvořili si společný prostor sázením přinesených sazeniček, knihami do knihovny apod. A když náhodou nějaká maminka odešla (což se nám stalo nakonec jen u dvou z 35 dětí), tak jí dítě vesele mávalo. Do liščat chodilo totiž už delší dobu a prostor vnímalo velmi bezpečně. A ke mně se tulilo v průběhu dne i když tam byla maminka.
- Komfort dítěte je pro nás zásadní. Nedopustili bychom, aby nám zde děti plakaly. To je naše podmínka. Děti zde mohou být samy od 3 let, ale rodiče s nimi zvládnou bezbolestný odchod, který neublíží ani jejich dětem, ani těm ostatním. Ostatní děti totiž silně vnímají emoce druhých „opuštěných nešťastných“ dětí a mají potom strach, že se jim to stane taky.
- Respektujeme emoce a postoje dětí, snažíme se vždy vykomunikovat řešení přijatelná pro všechny strany.
- Snažíme se o otevřenou a citlivou komunikaci mezi průvodcem, rodičem a dítětem. Pro průvodce je důležité vědět, co dítě v poslední době zažívá. Průvodce může zase naopak poskytnout rodině informace, jak se vyvíjí jejich dítě, co zvládá a co je naopak problematické. Díky vzájemné komunikaci lze následně chápat a dále řešit různé složitější situace jako noční můry, výbuchy vzteku, plačtivé období apod. Informace o tom, že dítěti rostou zoubky nebo třeba i to, že se rodiče rozvádí, je pro průvodce naprosto zásadní, aby dítěti porozuměl, mohl jej podpořit a aby dítě vše zvládlo. Pro zapeklitější situace mám již k dispozici svou síť dětských psychologů, které znám osobně a můžu se na ně stoprocentně spolehnout. Mohou s nimi a dalšími odborníky najít správnou cestu, jak se k situaci postavit.
- Komunita je náš dlouhodobý cíl. Chceme spolu trávit produktivní čas, poznávat se a vzájemně se inspirovat. Proto mají děti Prokopských liščat přednost umístění na letních táborech, resp. i jiných jednorázových akcích.
Proč jsem založila Prokopská liščata?
Dětství miluji. A ačkoliv jsem si dlouho myslela, že mě baví děti vzdělávat, tak jsem asi byla na omylu, mně totiž baví s nimi prožívat život!
Buďme tedy s našimi dětmi, rostou nám pod rukama a já se bojím každého rána, kdy mi moje holčička vyroste. Protože dětství je nádherné, když není provázeno traumaty…